Je chladná zimní noc. Pod nohama mi křupe sníh a ruce mi mrznou. S obavami sleduji sílící sněžení; dnešní cesta asi nebude lehká. Konečně jsem u černé siluety odstavené lokomotivy. Po úzkých schůdcích vystupuji na stanoviště, které se na následujících několik hodin stane mým útočištěm. Zapínám řízení a na stanovišti a ve strojovně provádím řadu úkonů, nezbytných před vyjetím. Pozor, ještě natočit proužek do rychloměru. Zdvihám sběrač - nade mnou se ozve charakteristické prsknutí a ručička oranžově světélkujícího voltmetru vyletí až ke krajní poloze. Po několika kmitech se ustálí na skutečné hodnotě napětí. Zapínám hlavní reflektor - halogenové žárovky rozříznou tmu přede mnou a odhalí dvě lesklé linky, ztrácející se v nekonečnu. Právě jim vděčím za to, že má lokomotiva dojede tam, kam má. Konečně se na návěstidle rozsvítí signál volno. Odbržďuji přídavnou brzdu a černým kolem kontroléru řadím první jízdní stupeň. Ve strojovně to cvakne, zasyčí motor kontroléru a lokomotiva se dá do pomalého pohybu, provázeného hlubokým duněním trakčních motorů pod podlahou, hukotem ventilátorů a cvakáním rychloměru. Vjíždím na výměnu - lokomotiva se kymácí ze strany na stranu a sune se majestátně ze zasněžené stanice. Vykloním se z okna; od smykadel na sběračích odletují jiskry...
Jak vypadá řízení lokomotivy se všemi detaily si můžete přečíst pod příslušnými odkazy.
2004-2010 - ve správě