K objednávce čtyř kusů lokomotiv řady E 422.0 (100) přiměly ministerstvo dopravy dva důvody: hnací vozidla na tratích Tábor-Bechyně a Rybník-Lipno (o trakčním napětí 1,5 kV), vyrobená v letech 1903-41, dosluhovala a plánovaná stavba nové Lipenské přehradní nádrže si do budoucna vyžadovala přísun nezanedbatelného množství materiálu. Vývoj nových lokomotiv byl zahájen již na konci 40. let. Oficiální objednávka čtyř lokomotiv nové řady E 422.0 ČSD byla ministerstvem dopravy zadána v roce 1955 s velmi krátkou dodací lhůtou; lokomotivy měly být dodány již v roce 1956. ŠKODA využila mnohé konstrukční uzly z lokomotivní řady E 499.0 (140), oproti této řadě jsou ale lokomotivy řady 100 bezlicenční. Stroje byly vyrobeny a dodány v letech 1956-57.
Lokomotivy řady 100 zajišťovaly po dobu čtyřiceti let obsluhu místních tratí Tábor - Bechyně a Rybník - Lipno. V červnu 1996 bylo turnusové nasazování lokomotiv definitivně ukončeno. V roce 1997 byl zrušen a roku 1998 sešrotován stroj 100.004-1 ČD, který do té doby jezdil ve vyšebrodské provozní jednotce. Roku 1999 jej následovala taktéž vyšebrodská lokomotiva 100.002-5 ČD, která však zrušena nebyla a sloužila jako zdroj náhradních dílů pro provozní lokomotivu 100.003-3 ČD. Obě tyto lokomotivy byly v roce 2004 přesunuty do Tábora. První vyrobená lokomotiva sloužila v Táboře, kde je deponována dodnes. Tento stroj bude zachován pro muzejní účely, podobně jako samotná trať Tábor - Bechyně, která se stane národní technickou památkou. Trať Rybník - Lipno, tradiční druhé působiště lokomotivní řady 100 ČD, byla rekonstruována na napájecí systém 25 kV~50 Hz. Provoz rekonstruované trati byl slavnostně zahájen ke dni 17.6.2005.
Lokomotiva řady 100 má skříňové uspořádání se dvěma čelními stanovišti strojvedoucího, centrální strojovnou a zavazadlovým prostorem, což ji odlišuje od ostatních lokomotiv ŠKODA. Stanoviště strojvedoucího jsou přístupná dveřmi na obou bočnicích. Vzhledově je lokomotivní řada 100 zmenšeninou příbuzných lokomotiv ŠKODA I. generace. Dva dvounápravové podvozky vycházejí z podvozků ostatních lokomotiv ŠKODA I. generace. Na každé nápravě je tlapově uložen jeden trakční motor, pohánějící nápravu ozubeným jednostranným převodem. Lokomotivní skříň je uložena na listových pružinách sekundárního vypružení, primární odpružení zajišťují vinuté pružiny. Brzdová soustava sestává z ruční, samočinné tlakové (průběžné), přímočinné a elektrodynamické brzdy. Ruční brzda působí na dvě přilehlá dvojkolí. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči ŠKODA N/O, přímočinná brzda je řízena dvěma kohouty. Zdrojem tlakového vzduchu jsou dva kompresory typu K 1 s elektrickým pohonem. Lokomotiva má jeden hlavní vzduchojem o objemu 500 l (p = 8 bar), zavěšený pod rámem mezi podvozky a jeden pomocný vzduchojem o objemu 250 l. Brzdový rozváděč je typu Westinghouse GP. V podvozcích jsou celkem čtyři brzdové válce (pmax = 4 bar) o průměru 10". Pneumatická brzda je špalíková, oboustranně brzdící všechna dvojkolí. Zásoba písku je 320 kg.
Trakční motory jsou stejnosměrné, řazeny jsou do dvou motorových skupin. Tyto skupiny mohou být řazeny do série nebo paralelně, což je tzv. sérioparalelní zapojení. Regulace výkonu je odporová se 24 stupni v sériovém zapojení, 16 v sérioparalelním a 3 šuntovacími stupni. Elektrodynamická brzda je odporová se stupňovitou regulací. Brzdový odporník je umístěn v centrální vyvýšené části střechy. Palubní síť má napětí 48 V. O odběr proudu z trakčního vedení se starají dva dvouramenné sběrače proudu.