Elektrické lokomotivy řady E 479.1 (131), řadící se k II. generaci lokomotiv ŠKODA, byly v počtu 50 dvojdílných strojů dodány do RD Spišská Nová Ves v letech 1980 až 1982.
Lokomotivy byly konstruovány pro těžkou nákladní dopravu na sklonově obtížných traťových úsecích. Doménou řady 131 byla vozba těžkotonážních vlaků na trati Košice-Ostrava a Žilina-Hranice na Moravě. Dnes jsou všechny lokomotivy v majetku ZSSK a na tratích ČD se vyskytují velmi sporadicky.
Lokomotiva řady 131 se skládá ze dvou konstrukčně shodných dílů, z nichž každý má vlastní inventární číslo a může jezdit i samostatně. Přesto je vždy lokomotiva provozována jako dvoudílná. Oproti starším dvoudílným lokomotivám řady 125.8 má řada 131 nárazníky, ale původní automatická spřáhla nahradila klasická šroubovka a hák, a to na obou čelech každého dílu. Oba díly jsou koncipovány jako skříňové se stanovištěm strojvedoucího v přední části a průchodem do druhé části lokomotivy v části zadní. Přední čela jsou totožná (kromě chybějící klimatizační jednotky) s lokomotivami řady 163, bočnice jsou ale provedeny odlišně. Na jedné bočnici je pět velkých obdélníkových oken, na druhé tři velká a dvě malá okna. Odlišné jsou i střešní partie, kde přibyly žaluzie. Pomocí otočných čepů umístěných pevně v podvozku je rám spojen s dvounápravovými hnacími podvozky s dvoustupňovým vypružením ocelovými šroubovými pružinami a se svislými tlumiči v obou stupních a příčnými tlumiči ve druhém stupni. V každém podvozku jsou dva trakční motory s kloubovou spojkou, pohánějící nápravy ozubeným soukolím. Lokomotivy řady 131 jsou prvními vozidly značky ŠKODA pro bývalé ČSD, které disponují deformačními bezpečnostními prvky. Tyto jsou umístěny za čelníky rámů skříní. Brzdová soustava sestává z ruční brzdy, samočinné tlakové brzdy řízené dvěma brzdiči DAKO BSE a přímočinné brzdy řízené dvěma brzdiči DAKO BP. Dvoudílná lokomotiva má celkem šestnáct brzdových válců o průměru 8". Všechna dvojkolí jsou oboustranně bržděna špalíkovou brzdou.
Trakční motory jsou stejnosměrné sériové stroje, řazené v rámci jednoho dílu lokomotivy do dvou skupin, které jsou zapojeny sériově nebo paralelně (sérioparalel). Regulace výkonu je odporová s fechralovými odporníky. Stykače neřadí jízdní stupně současně v obou dílech, aby nedošlo k náhlému růstu tažné síly. Jízdní stupně se zadávají pákovým kontrolérem na unifikovaném řídicím pultu. Lokomotivy disponují mnohočlenným řízením a umožňují tak spojení dvou dvoudílných souprav. Přenos elektřiny z troleje k elektrickým strojům je prostřednictvím dvou jednoramenných sběračů proudu na každém dílu lokomotivy. Stroje jsou vybaveny palubní diagnostikou. Palubní síť má napětí 48 V. ZSSK postupně všechny stroje vybavuje řídicím systémem Mirer, který nahrazuje nepřímý kontrolér, čímž snižuje opotřebení stykačů a zjednodušuje řízení, neboť zahrnuje i systém ARR.